Webinář "Komplexní trauma a jeho dopad na chování a duševní zdraví“

Hlavní stránka Aktuality Webinář "Komplexní trauma a jeho dopad na chování a duševní zdraví“

26.3.2021, Sekce: Aktuality

V pondělí 8. 3. 2021 se v rámci projektu „Podpora zavedení multidisciplinárního přístupu k duševně nemocným“ uskutečnil velmi zajímavý webinář, který představil téma komplexního traumatu a jeho vlivu na chování a duševní zdraví dětí i dospělých. Poutavě o něm přednášely klinická psycholožka Kaja Næss Johannessen a její kolegyně psycholožka Ann-Karin Nielsen Bakke, obě z Norska, působící v Dětském psychiatrickém centru Østbytunet, multidisciplinárním nemocničním zařízením pro děti ve věku 7-13 let.


Norští profesionálové pracující s dětmi jsou v tématu komplexního traumatu intenzivně vzděláváni, tak aby byli schopni adekvátně reagovat na jeho projevy u dětí a dospělých. Existuje mnoho definic a termínů pro vyjádření traumatu, například komplexní trauma, zneužívání, nepříznivé dětské zkušenosti, toxický stres, časný životní stres. Vždy se však jedná o dlouhodobé a závažné nepříznivé životní zkušenosti od časného dětství, které ovlivňují další život.

Na zátěžové a traumatické zážitky reaguje organismus stresem. Jedná-li se o předvídatelný stres, mírný, moderovaný, pak vede k posílení, resilienci. Jedná-li se o nepředvídatelný, závažný, dlouhodobý stres, bez podpory, vyvolává zranitelnost. Takovýmto stresem může být například bezdomovectví, šikana, chudoba, apod.

Lektorky v rámci webináře užívaly pojmu „nepřízeň v dětství“ (childhood advertities). Následkem těchto nepříznivých okolností mohou být deprese, závislosti, sebepoškozování, sebevražedné pokusy, zneužívání psychofarmak. Existuje přímá souvislost se vznikem duševních onemocnění, např. ADHD, úzkostné poruchy, depresí, závislostí. Na biologické úrovni se vlivem stresu zvyšuje riziko rakoviny, srdečního onemocnění, cukrovky, zkracuje se průměrná délka života až o 20 let. Nepřízeň v dětství je příčinou až 30% duševních poruch v dospělosti. Abychom mohli pacienty s komplexním traumatem efektivně léčit, musíme o této možnosti vědět a myslet na ni. U těchto pacientů nastupují duševní onemocnění dříve, mají závažnější symptomy, pacienti hůře reagují na léčbu, atd.

Následkem vystavení dítěte nepříznivým okolnostem se u něj může vyvinout deregulovaný stresový systém, vyznačující se komplexem symptomů, např. emocionálními problémy, problémy s koncentrací, sklonem k závislostem, somatickými problémy – astma, alergie, poruchy trávení, poruchy řeči, atd. Ke vzniku deregulovaného stresového systému může vést např. zátěž v období nitroděložního vývoje dítěte (silný stres matky, alkohol, drogová závislost matky během těhotenství), rané narušení attachementu, dlouhodobý nepředvídatelný stres. Lidem s deregulovaným stresovým systémem můžeme pomoci řízeným vystavováním středním dávkám stresu s podporou, zajištěním přestávek mezi stresovými podněty a navázáním pevného a stabilního vztahu.

Výsledky výzkumu WHO v ČR ukazují, že 1 z 10 respondentů zažil v dětství čtyři a více nepříznivých zkušeností. Nejčastěji jimi byly odloučení od rodičů, domácí násilí, emoční zneužívání, fyzické zneužívání, závislost člena rodiny na alkoholu nebo duševní nemoc v rodině. U těchto osob se zvyšuje riziko sebevraždy, časného těhotenství, rizikového sexuálního chování, užívání drog a tabáku. Klíčová je zejména prevence a včasné zachycení a řešení nepříznivých životních zkušeností u dětí.

 

Problémové chování a jeho souvislost se stresem

Nepříznivé zkušenosti z dětství jsou propojeny s duševními onemocněními a problémovým chováním. Ve stavu stresu reaguje náš mozek zapojováním různých struktur. Perry hovoří o 5 stavech stresu: stav klidu (funguje neocortex), stav ostražitosti (funguje cortex), stav neklidu (funguje limbický systém), stav strachu (funguje mozeček) a stav hrůzy (funguje mozkový kmen).  Ve stavu klidu se problémové chování vůbec nevyskytuje. Ocitneme-li se ve stavu strachu, výrazně klesá naše funkční IQ (zmenšuje se prokrvení mozkové kůry) a schopnost racionálního uvažování a ovládání vlastního jednání. Lidé pak reagují např. vzdorem, agresí, ničením věcí. Ve stavu hrůzy již jednáme zcela automaticky.

Dítě se zkušeností nepříznivých situací nezažívá v podstatě nikdy pocit bezpečí, klidu. Má velmi citlivý stresový systém. Ten se velmi rychle a na základě minimálního stresoru přepíná do stavu hrůzy. Pro opětovné zklidnění je potřeba většího úsilí. Jednáme-li s člověkem s problémovým chováním, musíme počítat s tím, že v určitých situacích nemůže využívat celou svou IQ kapacitu. Schopnost regulovat své chování si budujeme v dětství, za pomoci blízkých dospělých a bezpečného vztahu. Pokud takový vztah dítě nemá, mívá později obtíže v chování.  Problémové chování bychom si jako profesionálové neměli brát osobně. Lidé ve stresu mají aktivován stresový systém, nemají přístup ke cortexu a rozumovému vyhodnocení svého chování.

 

Lektorky na závěr prezentovaly několik tezí, kterými se řídí a jejichž autorem je J. Stuart Ablone: „Lidé se chovají dobře, když mohou.“, „Nedostatek schopností, ne nedostatek vůle“, „Není to osobní“.

 

Zpět do přehledu


Copyright © 2013 MPSV  Kontakt  |  O webu

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Webové stránky: NETservis s.r.o. © 2021