Nárok na dávky pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, je podmíněn svěřením dítěte do péče osoby pečující na základě rozhodnutí soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí, a ve vymezených případech rovněž záhájením soudního řízení o svěření dítěte do péče osoby pečující.

Česká republika prošla v 90. letech celou řadou společenskýc změn. Tyto změny se projevily také v demografickém chování obyvatelstva. Jedním z jejich základních rysů je snížení poštu rodících se dětí. Tento jev se odborně nazývá second demographic transition (druhý demografický přechod). V západní Evropě proběhl dříve a jeho stěžejním znakem je pokles úrovně plodnosti. Souvisí zejména s osobní seberealizací, zlepšením zdravotnické péče, dostupností antikoncepce, uplatněním žen na trhu práce atd.

Nezletilým cizincem bez doprovodu (Unaccompanied Minors, zkratka UAMs) se rozumí cizinec mladší 18 let odloučený od svých rodičů nebo jiných osob odpovědných za jeho výchovu. (definice ve smyslu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně–právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o SPOD). Osobou odpovědnou za výchovu se rozumí osoba/osoby, které/kterým bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu nebo která/kteří za něj odpovídá/odpovídají podle právního řádu státu původu dítěte.

K 1. 1. 2013 zaniká nárok na dávky pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Výplata dávek pěstounské péče podle zmíněného zákona se provede naposledy za měsíc prosinec 2012.

Hlavní okruhy změn Nastavení podmínek pro vytvoření sítě služeb pro práci v rodinách Stanovení závazných postupů pro činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a dalších účastníků systému Rozvoj náhradní rodinné péče, zvýšení podpory pěstounské péče, hmotné zajištění pěstounské péče na přechodnou dobu, změna způsobu příprav pěstounů, vytváření podmínek pro zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny Zavedení standardů kvality práce a nastavení minimálních rámců činnosti pro všechny subjekty v systému

Novela zákona o sociálně právní ochraně dětí Prošla dvakrát mezirezortním připomínkovým řízením Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona 28. 12. 2011. Sněmovní tisk 564, senátní tisk 374 Definitivně schválena Poslaneckou sněmovnou dne 7. 11. 2012 Ve Sbírce zákonů vyšla pod č. 401/2012 Účinnost od 1. 1. 2013

Náhradní rodinná péče (NRP) zahrnuje všechny formy péče o děti, která neprobíhá v ústavech a zařízeních, ale v náhradních rodinách. Existuje nespočetně důvodů, proč se biologičtí rodiče nemohou starat o své děti. Podobně existuje mnoho potřeb dětí, které frustruje život mimo biologickou rodinu. Z toho důvodu existuje i celá řada psychologických i právních forem náhradní rodinné péče.

Problematika násilí na dětech je celosvětovým problémem. Násilí na dětech nelze akceptovat, a to v žádné z jeho forem. „Každé násilí je neospravedlnitelné, neomluvitelné, nepřípustné, v rozporu s právy dětí a lze mu předcházet“. Stávající platná legislativa není v České republice náležitě dodržována. V současné době neexistují souhrnná validní data o násilí na dětech v České republice. Pilotní studie uvádějí nepřesné a mnohdy zavádějící údaje. Existuje sběr dat v rámci resortu Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví, České školní inspekce a Ústavem pro informace ve vzdělávání.

Text předkládané Národní zprávy o stavu předškolní výchovy, vzdělávání a péče o děti předškolního věku je druhým výstupním materiálem zpracovaným v rámci mezinárodního srovnávacího programu OECD THEMATIC REVIEW OF EARLY CHILDHOOD EDUCATION AND CARE POLICY, který je realizován v České republice od roku 1999. Mezinárodní projekt věnovaný předškolnímu vzdělávání v zemích OECD byl zahájen z podnětu porady evropských ministrů školství v roce 1998 a jeho cílem je zachytit současný stav a perspektivy předškolní výchovy, vzdělávání a péče v zúčastněných zemích a navázat na předchozí studie OECD a CERI věnované populaci dětí předškolního věku a jejich vzdělávání.

Orientační hodnocení psychického vývoje dítěte pro sociální práci je doprovodným textem k publikaci Vývojová psychologie pro sociální práci a není určena pro samostatné použití. Cílem této publikace je přehledné shrnutí základních charakteristik psychického vývoje dítěte v jednotlivých vývojových etapách tak, aby byl sociální pracovník schopen orientačně zhodnotit, zda vývoj dítěte probíhá rámcově v plánu očekávané normy.

Cílem publikace je zmapovat vytíženost pracovníků a pracovnic orgánů sociálněprávní ochrany dětí na úrovni obcí s rozšířenou působností a mimo jiné také kvantifikovat všechny úkony vykonávané v rámci sociálně-právní ochrany dětí, a to jak z hlediska činností definovaných zákonem, tak z hlediska samotné praxe. Zahrnuty jsou tedy aktivity v oblasti přímé práce s klienty, v oblasti prevence, osvěty, právních aktivit, administrativy, vzdělávání a další. Při výzkumu byly použity kvantitativní i kvalitativní sociálně-vědní metodické přístupy.

Rodina je přirozeným prostředím pro děti a pro jejich šťastný život a příznivý vývoj, přičemž takovou rodinou se samozřejmě rozumí dobře fungující rodina. Rodiče dětí mají prioritní a společnou odpovědnost za výchovu dětí a péči o ně a to i v případě, že již spolu nechtějí žít jako manželé nebo jako partneři. Každý z rodičů by si měl uvědomit, že jeho dítě ke šťastnému dětství potřebuje mámu i tátu, potřebuje jejich pohlazení, vedení, ale i pokárání, potřebuje i širší rodinu. Rodinně právní vztahy jsou velmi křehké a je třeba je pěstovat a chránit.

Co by měl rodič vědět předtím, než vycestuje s dítětem do jiného státu nebo se rozhodne řešit rodinnou situaci návratem z cizího státu do České republiky s dítětem. Je zapotřebí si uvědomit, že každá země má jiné zvyky a pravidla, ale i jinou právní úpravu výchovy, výživy a styku rodiče/rodičů s dítětem/dětmi.

Noviny Ministerstva práce a sociálních věcí ČR 12. 2. 2010.

Pracovník/pracovnice uvede podrobnosti o rodičích - jména, adresy, kontaktní údaje atd. V druhé části pracovník/pracovnice uvede podrobnosti o fyzicky odpovědných osobách za výchovu, např. pěstounech, poručnících, osobách, které mají dítě v péči.

V zájmu každého dítěte je vyrůstat v klidném a harmonickém prostředí své rodiny, právem a povinností rodičů je výchova a péče o děti. Bohužel ne všichni rodiče se chtějí, mohou nebo umí o své děti postarat. Nemůže-li dítě vyrůstat ve vlastní rodině, je na místě hledat optimální formu náhradní výchovy.

Studie se zaměřuje na popis a zhodnocení rozsahu, podmínek a variability poskytování služeb péče o děti předškolního a ranně školního věku. Konkrétním cílem výzkumu, na němž je založena, bylo doplnění statistických informací charakteristikami činností a dostupnosti jeslí a mateřských škol a na hlubší znalosti o neinstitucionálních formách péče. V případě dětí školního věku je záměrem studie blíže charakterizovat péči o tyto děti poskytovanou školami v době mimo vyučování. Studie zohledňuje sociální, zdravotní, ekonomické a právní aspekty sledované problematiky.

Text pojednává o otázkách potřeb a vývoje novorozenců a kojenců, kteří nemohou být z různých důvodů vychováváni v rodině. V tomto rámci podává přehled světových i domácích studií, které poukazují na nutnost individuální péče v prvních měsících a letech života. Její nepřítomnost sice není život ohrožující, ale výrazným způsobem ovlivňuje budoucí život dítěte, a to především ve smyslu opoždění až retardace somatického, kognitivního i socioemočního vývoje. Tyto následky jsou tak závažné, že obvykle ovlivňují celý život, a to především ve smyslu nižšího sociálního uplatnění, vyššího výskytu duševních, ale i somatických poruch a dalších obtíží. Autoři dále diskutují otázky vhodnosti tzv. pěstounské péče na přechodnou dobu jako alternativní možnost kojeneckým ústavům. Text je výsledkem spolupráce odborníků v oborech dětské psychiatrie a psychologie, pediatrie, biologie a genetiky člověka.

Předkládaná výzkumná zpráva přináší přehled o současné rodinné politice ve vybraných evropských zemích. V moderních společnostech je rodina chápána jako základní jednotka společnosti a je proto chráněna a podporována státem. Stát pomocí rodinné politiky pečuje o rodinu, tj. především o manžele, rodiče, ženy v těhotenství a mateřství a děti. Otázka rodinné politiky, tj. politiky ve prospěch rodiny, je dnes čím dál tím více středem pozornosti evropských odborníků i politiků v důsledku nízké porodnosti a zlepšujících se úmrtnostních poměrů majících za důsledek stárnutí populace. Snahou řady vlád je tedy podporovat rodinu tak, aby byla schopna vychovávat další generace.

Předkládaná studie navazuje na předchozí studii nazvanou „Rodinná politika ve vybraných evropských zemích I“. V této první studii jsme se zaměřili na případové studie rodinné politiky jednotlivých zemí Evropy, které jsou stávajícími nebo budoucími členy Evropské unie (celkem 14 zemí). Monografie se snažily sledovat jednotnou osnovu. Po úvodní kapitole týkající se nastínění populačního vývoje v dané zemi jsme se zaměřili na stručný popis systému sociálního zabezpečení a dále na legislativu rodiny, tj. na podmínky uzavření sňatku, rozvodu, nesezdaného soužití, případně registrovaného partnerství dvou osob stejného pohlaví. Poté se monografie věnovaly jednotlivým oblastem rodinné politiky. Soustředili jsme se především na systém finanční pomoci rodinám s dětmi, a to jak přímými sociálními dávkami, tak daňovým zvýhodněním. Dále se monografie dotkly bytové politiky a institucí péče o předškolní děti.