Tvým dospělým může být kdokoliv, komu důvěřuješ.

Kdo to může být?

Je úplně jedno, kdo to je – hlavní je, aby sis s tímto člověkem mohl otevřeně promluvit a věřil mu.
Takový dospělý by ti měl pomoci, stát při tobě a zajistit, aby se už dál neporušovala tvoje práva.

Může to být třeba:

• někdo z rodiny – máma, táta, babička, děda, teta nebo strýc,
• rodiče tvého kamaráda nebo kamarádky,
• učitel nebo školní psycholog,
• vychovatel, pěstoun nebo jiný dospělý, kterému věříš.

Pokud žiješ v dětském domově, může to být třeba teta, strejda nebo jiný pracovník domova, kterému důvěřuješ.

Jak o pomoc požádat?

Neboj se říct, co tě trápí. Dospělí ti mohou pomoci, ale musí vědět, co se děje.

Například:
Pokud by sis přál(a) chodit na jinou školu, než ti určili v ústavu nebo v rodině, máš právo zkusit se hlásit jinam.
Můžeš to říct vychovateli, pěstounovi nebo učiteli, kterému důvěřuješ. Ten by měl pomoct zjistit, jaké máš možnosti, a promluvit o tom s dalšími dospělými, kteří o tom rozhodují.

A co když nemáš nikoho, komu bys to chtěl říct?

I tehdy máš možnost se obrátit na jiné lidi, kteří pomáhají dětem:

• OSPOD (Odbor sociálně-právní ochrany dětí)
• Ombudsman
• Státní zastupitelství
• Krizové linky
• Neziskové organizace, které pomáhají dětem v těžkých situacích.