Úmluva o právech dítěte

Ilustrovaná úmluva o právech dítěte

Ke stažení ZDE 

 Článek 1 – Kdo je dítě

Dítě je každý člověk, kterému ještě nebylo 18 let.
To znamená, že i když ti je třeba 17 a půl roku, pořád jsi podle této Úmluvy dítě a platí pro tebe všechna práva, která v ní jsou napsaná.

 Článek 2 – Zákaz diskriminace

Na všech dětech záleží stejně.
To znamená, že všechna práva z této Úmluvy platí pro každé dítě – bez ohledu na to, jestli jsi kluk nebo holka, odkud pocházíš, jak vypadáš, jakým jazykem mluvíš, jaké máš náboženství, jestli máš nějaké zdravotní omezení, nebo co dělají tvoji rodiče.

Nikdo tě nesmí znevýhodňovat, urážet nebo s tebou špatně zacházet kvůli tomu, kým jsi nebo odkud pocházíš.

 Článek 3 – Dospělí by měli dělat to, co je pro tebe nejlepší

Když dospělí rozhodují o věcech, které se tě týkají, měli by vždy myslet hlavně na to, co je pro tebe nejlepší.

Například když se rozhoduje o tom, kde budeš bydlet, nebo jak ti pomoct v těžké situaci, měli by dospělí přemýšlet hlavně o tom, co ti pomůže cítit se dobře, být v bezpečí a mít šanci na hezký život.

To platí pro všechny – třeba pro sociální pracovnice a pracovníky, učitele, soudce nebo další dospělé, kteří ti chtějí pomoct.

 Článek 4 – Stát se stará o to, aby byla tvá práva chráněna

Stát má povinnost zajistit, aby všechna práva, která máš podle této Úmluvy, opravdu platila a byla dodržována.

To znamená, že úřady a dospělí, kteří pracují pro stát – třeba sociální pracovnice nebo pracovníci – ti mají pomáhat, když máš nějaké problémy. Jejich úkolem je chránit tvá práva a hledat pro tebe to nejlepší řešení.

Například když se doma necítíš dobře, může ti sociální pracovnice pomoci najít bezpečné místo, třeba u babičky nebo tety, dokud se situace doma nezlepší.

Článek 5 – Rodiče ti pomáhají chránit tvá práva

Tvoji rodiče (nebo jiní dospělí, kteří se o tebe starají) mají povinnost chránit tvá práva a pomáhat ti jim rozumět.
Stát má zase za úkol pomáhat rodinám, aby se o děti mohly dobře starat. Když má tvoje rodina nějaké potíže, stát by měl pomoci tak, aby ses měl dobře a tvoje práva byla v bezpečí.

Článek 6 – Máš právo na život a rozvoj

Každé dítě má právo žít.

To znamená, že tě nikdo nesmí ohrozit na životě a že máš právo vyrůstat v bezpečí, zdraví a s možností se rozvíjet – učit se, hrát si, mít kamarády a být šťastný/á.

Článek 7 – Máš právo na jméno a státní příslušnost

Každé dítě má právo na jméno a na to, aby bylo zapsáno hned po narození.
To znamená, že máš právo vědět, jak se jmenuješ, kdo jsou tvoji rodiče a do jakého státu patříš – třeba že se jmenuješ Honza a jsi z České republiky.

Článek 8 – Máš právo na svou totožnost

Tvoje jméno, rodina a to, odkud pocházíš – to všechno je součástí toho, kým jsi.
Nikdo ti to nesmí vzít. A pokud se to někdy stane, stát ti má pomoci, abys svou totožnost znovu získal/a zpět.

Článek 9 – Máš právo žít se svou rodinou

Máš právo žít se svou rodinou, pokud je to pro tebe bezpečné a dobré.
Někdy ale může být potřeba, aby ses od rodičů na čas oddělil/a – třeba když se o tebe nemohou dobře postarat. I v takovém případě máš právo vědět, co se děje, a být v kontaktu se svými rodiči, pokud ti to neubližuje.
Rodiče nebo jiní dospělí, kteří se o tebe starají, mají právo říct svůj názor, když se rozhoduje o tom, co bude dál.

 Článek 11 – Nikdo tě nesmí odvézt do ciziny bez dovolení

Máš právo na ochranu před únosem – to znamená, že tě nikdo nesmí odvézt do jiné země bez povolení.

To platí i pro rodiče. Kdyby tě chtěl jeden z nich vzít do ciziny bez souhlasu druhého rodiče nebo bez rozhodnutí soudu, stát musí zasáhnout a chránit tě.

Cílem je, abys mohl/a zůstat v bezpečí a s těmi, kdo se o tebe starají podle zákona.

 Článek 12 – Máš právo říct svůj názor

Každé dítě má právo říct, co si myslí – třeba o tom, co se s ním děje nebo jak se cítí.
Nikdo tě do toho ale nesmí nutit. Je to tvoje volba.

Když se rozhodneš promluvit, dospělí by tě měli vyslechnout a brát tvůj názor vážně.
Například když se ti nelíbí, jak se s tebou zachází v dětském domově, máš právo to říct. A dospělí by to měli řešit.

Článek 13 – Máš právo říkat, co si myslíš

Máš právo mluvit o svých myšlenkách, pocitech a nápadech. Můžeš psát, číst, sdílet informace nebo se ptát na to, co tě zajímá.

Ale pozor – i svoboda projevu má své hranice. Znamená to, že když něco říkáš nebo sdílíš, nesmíš tím ubližovat ostatním lidem, porušovat jejich práva nebo šířit nepravdivé a škodlivé věci.

Článek 14- Právo na svobodnou volbu náboženství

Tento článek především pojednává o Tvé volbě si vybrat, jestli chceš být věřící a nebo ne. Pokud ano, tak je to na Tobě, které náboženství si vybereš a budeš chtít praktikovat. Dále ale rodiče či jiné zodpovědné osoby mají právo a povinnost Tě usměrňovat (radit Ti, pomáhat Ti porozumět a podobně) v souladu s tvými schopnostmi. To znamená, že Tvoji rodiče by Ti měli pomoci při rozhodování co je špatně a co je dobře. A ty zase bys měl/a respektovat jiná náboženství a jiné rodinné poměry.

Článek 15 – Máš právo navazovat přátelství a být součástí skupin

To znamená, že máš právo si svobodně vybrat se kterými dětmi a lidmi chceš kamarádit a se kterými ne. Ale za předpokladu, že tvým přátelstvím či působením v nějaké skupině neubližuješ a neomezuješ svobodu a práva ostatních.

Článek 16 – Máš právo na soukromí

Toto právo Ti například zaručuje, že by Ti nemělo být zasahováno do Tvého soukromého života, rodiny, domova, ale i že by Tě nikdo neměl ponižovat a nadávat Ti. Dále toto právo Ti taky zaručuje, že nikdo neměl číst korespondenci (poštu). Ale zároveň toto právo Ti zaručuje, že máš právo na vlastní koutek, klid, soukromí.

Článek 17 – Máš právo na informace, které ti pomáhají růst

Například to znamená, že máš právo vědět o svých právech. Máš právo si přečíst (třeba právě prostřednictvím této webové stránky) nebo nějakým jiným způsobem se dozvědet potřebné informace o svých právech. Pamatuj si, že vědět o svých právech je velmi důležité!

 Článek 18 – Máš právo vyrůstat se svými rodiči

Každé dítě má právo být vychováváno svými rodiči, pokud je to možné a bezpečné.
Rodiče jsou za tebe zodpovědní a mají se starat o to, co je pro tebe nejlepší. Oba rodiče mají stejná práva i povinnosti – a měli by spolupracovat, aby ses měl/a dobře.

Stát má pomáhat rodinám, aby se o své děti mohly dobře starat. Třeba tím, že pomůže rodičům zajistit hlídání, když musí do práce.

Článek 19 – Máš právo nebýt zneužíván/a a být chráněn/a před násilím

„Právo nebýt zneužíván/a“

„Právo být ochráněn před všemi druhy násilí“

Tento článek se hlavně zaměřuje na ochranu dětí před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím. To znamená, že máš právo být ochráněn před ublížením, urážením a týráním (špatným zacházením) a to včetně sexuálního zneužívání, zanedbávání, trýzněním nebo vykořisťováním.

 Článek 20 – Máš právo na náhradní péči

Pokud nemůžeš z nějakého důvodu žít se svými rodiči, máš právo na to, aby se o tebe postarali jiní dospělí – třeba v náhradní rodině nebo v jiném bezpečném prostředí.

Stát má povinnost zajistit ti péči, která ti pomůže dobře vyrůstat. Přitom by měl brát ohled na to, odkud pocházíš, jakým mluvíš jazykem, jaké máš náboženství nebo zvyky.

 Článek 21 – Máš právo na péči v náhradní rodině

Pokud jsi v náhradní péči – třeba v pěstounské rodině nebo jsi adoptovaný/á – máš právo na to, aby se o tebe dobře starali a chránili tě.

Důležité je, aby ses v nové rodině cítil/a bezpečně, spokojeně a mohl/a se dobře rozvíjet. A i když bys byl/a adoptovaný/á do jiné země, pořád máš stejná práva a ochranu.

Článek 22 – Máš právo na ochranu, pokud jsi uprchlík

Pokud jsou děti nuceni opustit svůj domov, svou zemi (a žít v jiné zemi), kvůli tomu, že v jejich zemi je válka a nebo jsou pronásledováni, tak dostanou statut uprchlíka. Tyto děti mají stejná práva jako ostatní děti. Právo na speciální pomoc a ochranu jejich práv.

Článek 23 – Máš právo na podporu, pokud máš postižení

Stejně jako ve článku 22, článek 23 pojednává o právech dětí ale v tomto případě děti s tělesným nebo duševním postižením.

Dítě, které má tělesné nebo duševní postižení a nebo oboje má stejná práva jako ostatní děti. Má právo na speciální péči a vzdělání tak aby mohl/a žít plnohodnotný a svobodný život a byla zabezpečena Tvá důstojnost, sebedůvěra a Tvá aktivní účast ve společnosti.

Článek 24 – Máš právo na zdraví a péči

Každé dítě má právo na to, aby bylo zdravé a dostalo potřebnou lékařskou péči.
To znamená, že máš mít přístup k doktorům, nemocnicím, lékům, ale také k čisté vodě, zdravému jídlu a bezpečnému prostředí, kde můžeš vyrůstat.

Toto právo platí pro všechny děti – ať už žijí doma, v dětském domově nebo v náhradní rodině.
Pokud máš zdravotní potíže, třeba astma nebo bolesti břicha, máš právo dostat pomoc. Třeba i jet do lázní, kde ti pomohou se uzdravit.

Článek 25 – Máš právo na pravidelnou kontrolu svého umístění

Pokud je dítě umístěno v jiné formě rodinné péče (NRP), pak má právo na pravidelné hodnocení toho jak se s dítětem zacházeno a pokud je stále potřeba nechat toto dítě umístěné v NRP. Také je důležité kontrolovat, jestli okolnosti spojené s umístěním se už změnily či ne.

Pokud máš pocit, že se nějaké problémy, které si dřív měl/a v rodině změnily a už tam nejsou, ale nikdo si toho zatím nevšiml, tak máš právo na to se ozvat a zažádat si o kontrolu současného stavu. Jestli je stále potřeba aby si byl/a oddělen/a od rodiny či už nebezpečí pominulo a Ty už můžeš zpátky domu.

Článek 26 – Máš právo na pomoc od státu, pokud jsi v nouzi

Dítě, a to buď prostřednictvím jeho/její zákonného zástupce nebo přímo má právo na pomoc od vlády, pokud je chudé, nebo v nouzi.

Dále máš právo na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního pojištění.

Článek 27 – Máš právo na důstojné životní podmínky

To znamená, že každé dítě má právo na slušnou životní úroveň, která je nezbytná pro jeho/její tělesný, duševní, sociální, duchovní a mravní rozvoj.

To znamená, že ten kdo se o Tebe stará a je za Tebe zodpovědný a by Ti měl poskytnout a zabezpečit takové životní podmínky, které jsou důležité pro Tvůj rozvoj.

Neměl/a bys být znevýhodněn vůči ostatním dětem. Máš právo na přístup k jídlu, oblečení, bezpečné místo k žití a pokrytí všech Tvých základních potřeb.

Dále stát by měl pomoci rodinám v nouzi (především s poskytnutím jídla, oblečení a ubytování).

 Článek 28 – Máš právo chodit do školy a učit se

Každé dítě má právo na vzdělání. To znamená, že máš právo chodit do školy a učit se co nejvíc, jak jen to půjde. Dospělí by tě měli podporovat, aby ses mohl/a rozvíjet a dosáhnout toho, co si přeješ.

Máš také právo říct, na jakou školu bys chtěl/a jít. Nemusíš chodit tam, kam jdou ostatní, jen proto, že to někdo rozhodl za tebe. Důležité je, aby sis mohl/a vybrat školu, která ti bude vyhovovat.

Například pokud chceš jít na gymnázium a věříš si, máš právo se přihlásit, i když s tím někdo nesouhlasí.
Ale pozor – s právem na vzdělání jde ruku v ruce i tvoje zodpovědnost. Znamená to, že by ses měl/a snažit, chodit do školy a učit se podle svých možností.

Článek 29 – Máš právo na kvalitní výchovu

Dítě má právo na kvalitní výchovu a vdělání kde by se mělo naučit jak rozvíjet svůj talent a schopnosti.

Ale zároveň by si se měl/a naučit žít v míru a respektovat ostatní lidi, mít úctu ke svým rodičům, k vlastní i cizí kultuře, jazyku a hodnotám.

Článek 30 – Máš právo na vlastní kulturu, jazyk a náboženství

Toto právo platí pro každého. Nicméně, v tomto článku je brán ohled především na dítě z etnické, náboženské či jazykové menšiny.

A proto, dítě pocházející z etnické, náboženské či jazykové menšiny žijící v jiném než vlastním prostředí má právo praktikovat vlastní kulturu, náboženství a mluvit jazykem odkud pochází.

Článek 31 – Máš právo si hrát a odpočívat

Dítě má právo si hrát, ale zároveň má právo si i odpočinout.

Máš právo se účastnit širokého spektra kulturního života a umělecké činnosti. To znamená, že máš právo chodit do různých kroužků a rozvíjet svůj talent.

Článek 32 – Máš právo na ochranu před škodlivou prací

To znamená, že máš právo na ochranu v případě, že Tě někdo nutí pracovat a přitom ta práce je pro Tebe nebezpečná, škodí zdraví, brání Ti ve vzdělání a celkově není vhodná pro Tvůj budoucí rozvoj.

Pokud je Ti ale už 16 let a máš už brigádu, tak si pamatuj, že máš právo na spravedlivou odměnu a rozhodně by místo, kde pracuješ mělo být bezpečné.

Článek 33 – Máš právo na ochranu před drogami

Dítě má právo na ochranu před nezákonným užíváním drog. To samé platí, že by dítě nemělo být přítomno při výrobě a distribuci těchto látek.

To znamená, že bys neměl/a v žádném případě přijít do styku s drogami.

Článek 34 – Máš právo na ochranu před sexuálním zneužíváním

Dítě má právo být ochráněno před využívání k prostituci, pornografii, donucování a svádění k jakékoli nezákonné sexuální činnosti.

To znamená, že pokud Tě někdo nutí k prostituci nebo aby ses svlékal/a a ukazoval nebo si Tě dokonce natáčí na kameru nebo mobil, tak nejen že porušuje Tvá práva, ale dopouští se tak nezákonné činnosti.

Článek 35 – Máš právo na ochranu před únosem a obchodováním s dětmi

Dítě má právo být ochráněno před únosem a obchodování s dětmi.

Únos, prodej a obchodování s dětmi je nezákonná činnost, která se bohužel občas týká i dětí. Proto je velmi důležité děti ochránit a těmto praktikám zabránit.

To znamená, že kdyby Tě chtěl někdo unést někam pryč, tak máš právo na to být ochráněn.

Článek 36 – Máš právo nebýt vykořisťován/a

Dítě má právo být ochráněno před všemi formami vykořisťování.

To znamená, že by Tě nikdo neměl využívat.

Vykořisťování škodí blahu dítěte.

Článek 37 – Máš právo nebýt trestán/a krutým nebo škodlivým způsobem

Dítě, které porušilo zákon by nemělo být trestáno krutým nebo škodlivým způsobem.

Rozhodně by nemělo být uvězněno s dospělými lidmi a nemělo by být odsouzeno k trestu smrti. Pokud se přece jenom do nápravného zařízení dostane, tak má právo udržovat písemný a přímý kontakt s rodinou. Zadržení, zatčení nebo uvěznění dítěte by mělo být jen jako krajní opatření a na co nejkratší dobu.

Článek 38 – Máš právo na ochranu před válkou

Tento článek se především týká dětí, které jsou v blízkosti válečných konfliktů. Dítě mladší 15-Ti let nesmí být nuceno jít do armády nebo se účastnit války.

Článek 39 – Máš právo na pomoc, pokud ti někdo ublížil

Každé dítě má právo se znovučlenit do normální společnosti, obzvlášť potom co bylo obětí nelidského zacházení. Každé dítě má právo na znovuzískání sebeúcty, důstojnosti a zdraví.

V případě, že jsi byl/a zraněn/á, zanedbán/a, zneužíván/a, mučen/a nebo se s Tebou špatně zacházelo, máš právo na zvláštní péči, aby ses mohl/a jak fyzicky, tak psychicky zotavit a znovu navrátit do společnosti.

Článek 40 – Máš právo na právní pomoc a spravedlivé zacházení

Každému dítěti by měla být poskytnuta v případě potřeby právní pomoc a spravedlivé zacházení v soudním systému, který by měl respektovat dětská práva. V případě, že jsi porušil zákon, tak máš právo na rychlé soudní (justiční) či jiné řízení.

Článek 41 – Máš právo na nejlepší možnou právní ochranu

Pokud zákony země, ve které dítě žije, poskytuje dítěti lepší cohranu práv dětí než je uvedeno v této Úmluvě, tak by měly tyto zákony této země platit.

To znamená, pokud Česká republika má lepší zákony na ochranu práv dítěte, tak by se mělo řídit českými zákony.

Článek 42 – Máš právo znát svá práva

Každé dítě má právo znát svá práva.

Dále se ve článku 42 píše, že státy / vlády by měly zajistit, aby to co je napsané v této Úmluvě bylo dostupné nejen dospělým, ale i dětem. A právě dospělí by Ti měli pomoci poznat/dozvědět se o Tvých právech a porozumět jim. To znamená, že by Ti měli vysvětlit, na co máš právo a na co ne.

Ohlédnutí do historie

Jak možná víš, v minulých staletích děti skoro žádná práva neměly.

Ty chudé byly často nuceny dělat namáhavou tělesnou práci, někdy i mnoho hodin denně, například v továrnách, nebo doma, v dílnách, na polích ... Mnohé děti si ani nemohly hrát. Musely pomáhat rodičům (či jiným lidem) vydělávat peníze, starat se o živobytí.

Koncem minulého století a hlavně ve století našem se však už někteří pedagogové a lékaři začali věnovat dítěti jako vyvíjející se bytosti, která má své potřeby i práva.

Ale až v padesátých letech tohoto století se začalo v některých zemích uvažovat o tom, že práva dítěte by měla být uzákoněna, a to dokonce mezinárodně. Že by děti měly mít svou vlastní deklaraci lidských práv, podobně jako dospělí. Trvalo však deset let, než se malá skupina odborníků z různých zemí v Organizaci spojených národů dohodla na znění takové dohody. Až v roce 1989 v listopadu byl přijat text Úmluvy Valným shromážděním OSN, kde zasedají zástupci skoro všech zemí světa.

U nás platí Úmluva od 6. února 1991, od doby, kdy ji přijalo Federální shromáždění ČSFR a potvrdil (ratifikoval) ji pan prezident. Celkem 180 států, které Úmluvu o právech dítěte již přijaly, se zavázaly, že zaručí tato práva pro všechny děti bez rozdílu a že budou jednat v nejlepším zájmu dětí. Podle Úmluvy o právech dítěte je dítě každý člověk, který ještě nedosáhl 18ti let.