Debata se zaměřila zejména na děti, pro které je dnes obtížné nalézt vhodné rodinné zázemí – děti se zdravotním postižením, děti s komplexními potřebami, sourozenecké skupiny, děti menšinového etnika a nejmenší děti do 7 let.

Účastníci se věnovali rozdílu mezi profesionalizací a specializací pěstounské péče, možným legislativním variantám i praktickým překážkám, se kterými se pěstounské rodiny potýkají. Opakovaně zaznívalo, že cílem nemá být pouze změna názvu nebo formálního statusu pěstounů, ale především dostupná odborná, respitní, psychologická a terapeutická podpora pro děti i pečující rodiny.

Součástí setkání byla také diskuse o individuálních náborech pěstounů, které mohou pomoci zejména v situacích, kdy běžné cesty vyhledávání rodiny nestačí. Tento přístup vychází z potřeb konkrétního dítěte a aktivně hledá rodinu, která na ně dokáže odpovědět. „Individuální nábor je inovativní cesta k nalezení náhradní rodiny, kterou je možné zvolit, když se nedaří vyhledat rodinu "klasickým" způsobem v rámci kraje nebo mezikrajové spolupráce. Je to doslova mravenčí práce, kdy se snaží tým lidí hledat laskavé náruče a bezpečné domovy pro děti s postižením, menšinového etnika, sourozenecké skupiny a podobně, které z nejrůznějších důvodů nemohou aktuálně vyrůstat ve své vlastní rodině. A daří se to!“ říká Andrea Šafařík z Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), která se individuálním náborům pěstounů dlouhodobě věnuje.

Výstupy z diskuse budou využity při dalším zpracování návrhů směřujících k posílení náhradní rodinné péče a její specializaci. Společným východiskem zůstává, že budoucí systém musí vytvořit takové podmínky, aby více dětí mohlo vyrůstat v bezpečném, stabilním a dlouhodobě udržitelném rodinném prostředí.

Více informací o individuálních náborech pro konkrétní děti najdete na specializovaných webových stránkách zde. Pokud chcete nalezení náhradní rodiny pro konkrétní děti podpořit, sledujte nás na sociálních sítích a sdílejte.