Práva dítěte

Práva dítěte jsou chráněna mezinárodními úmluvami i právními předpisy České republiky. Podle Úmluvy o právech dítěte je rodina respektována jako základní jednotka společnosti a jako přirozené prostředí, ve kterém se mohou rozvíjet všichni její členové zejména pak děti. Úmluva deklaruje právo dítěte na život a přežití, osobní rozvoj, ochranu proti násilí, vykořisťování a právo na sdělování svého názoru v záležitostech týkající se jeho osoby.

Dítě má právo žít s oběma rodiči a udržovat s nimi styk. Oddělení dítěte od rodičů je možné jen v případě, že je to v zájmu dítěte a může se uskutečnit jen soudním rozhodnutím. Dítě, které je dočasně nebo trvale zbaveno svého rodinného prostředí nebo dítě, které ve vlastním zájmu nemůže být ponecháno v rodinném prostředí má právo na pomoc a ochranu státem. Takové dítě se zabezpečí náhradní rodinnou péčí, přičemž je brán zřetel na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ. Pokud je dítě svěřeno do náhradní péče má právo na pravidelné hodnocení toho, jak je s ním zacházeno.  Ochranu práv dítěte zajišťuje stát prostřednictví orgánu sociálně – právní ochrany.

Příběh:

Na jaře si mladí manželé přivezli předškoláka Tondu z dětského domova. Měli představu o tom, jak dítěti vytvoří rodinu, jak mu vynahradí to, co mu v dětském domově chybělo. Byli plni nadšení, elánu a přesvědčení, že jsou na výchovu dítěte dostatečně připraveni. Věřili, že zvládnou všechny problémy, které příchod Tondy do rodiny přinese. Začátky jsou těžké, říkali si s optimismem. Den za dnem, ale potíží přibývalo. Tonda byl doma vzdorovitý, nechtěl jíst, špatně večer usínal. Ve školce neměl kamarády, bral dětem hračky, bil je. Rodiče prožívali pocity zklamání, selhání, obavy z nezvládnutí své role. Stále častěji si uvědomovali, že sami bez pomoci situaci nezvládnou. Začali spolupracovat s odborníky. Vyhledali dětského klinického psychologa, kam začali pravidelně docházet. Nejdříve pracovali na tom, aby se dokázali na sebe i na dítě dívat reálně. Později se učili dítě přijmout i s jeho zvláštnostmi. Střet původních představ s realitou byl bolestný, někdy plný slz i odmítání. Ale postupně se začali objevovat výsledky. Měli oporou v pracovnici sociálně-právní ochrany, která je těžkou dobou provázela. Začali navštěvovat kluby, kde v bezpečném prostředí s ostatními pěstounskými rodinami sdíleli jejich každodenní starosti a radosti. Společná setkání jim přinesla uklidnění, porozumění a uvolnění. Byly mezi svými, na stejné lodi. Učili se přijímat svoji roli s pokorou a vírou, že pro Toníka dělají to nejlepší, co je v jejich silách.


Copyright © 2013 MPSV  Kontakt  |  O webu

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Webové stránky: NETservis s.r.o. © 2017