Ohlédnutí do historie

Jak možná víš, v minulých staletích děti skoro žádná práva neměly.

Ty chudé byly často nuceny dělat namáhavou tělesnou práci, někdy i mnoho hodin denně, například v továrnách, nebo doma, v dílnách, na polích ... Mnohé děti si ani nemohly hrát. Musely pomáhat rodičům (či jiným lidem) vydělávat peníze, starat se o živobytí.

Koncem minulého století a hlavně ve století našem se však už někteří pedagogové a lékaři začali  věnovat dítěti  jako vyvíjející se bytosti, která má své potřeby i práva.

Ale až v padesátých letech tohoto století se začalo v některých zemích uvažovat o tom, že práva dítěte by měla být uzákoněna, a to dokonce mezinárodně. Že by děti měly mít svou vlastní deklaraci lidských práv, podobně jako dospělí. Trvalo však deset let, než se malá skupina odborníků z různých zemí v Organizaci spojených národů dohodla na znění takové dohody. Až v roce 1989 v listopadu byl přijat text Úmluvy Valným shromážděním OSN, kde zasedají zástupci skoro všech zemí světa.

U nás platí Úmluva od 6. února 1991, od doby, kdy ji přijalo Federální shromáždění ČSFR a potvrdil (ratifikoval) ji pan prezident. Celkem 180 států, které Úmluvu o právech dítěte již přijaly, se zavázaly, že zaručí tato práva pro všechny děti bez rozdílu a že budou jednat v nejlepším zájmu dětí. Podle Úmluvy o právech dítěte je dítě každý člověk, který ještě nedosáhl 18ti let.