Jakub
Od kolika let a v jakém domově jsi žil?
Žil jsem od svých deseti let v dětském domově se školou (DDŠ). Mimo ústavní výchovu už jsem 1 rok a 4 měsíce, je mi 19 let. Odešel jsem v den svých 18.tých narozenin.
Jak ses tam vlastně dostal?
Můj otec týral moji matku a pokračoval bezdůvodně i u nás dětí. Především bil mě, bratra až tak ne. Chodili jsme ještě v té době na základku. Sociální pracovnice nám soudem nařídila ústavní výchovu a cestovaly jsme nejdříve do diagnostického ústavu ve středočeském kraji, a potom do dětského domova se školou (DDŠ).
Takže máš ještě bráchu, kolik je mu let, je starší?
Ano, mám bratra. Jmenuje se Lukáš a je mu 17 let. Je mladší než já.
Pamatuješ si, kolik ti bylo let, když tě táta začal bít? A proč tě bil?
Bylo mi takových 6 let. Dva roky jsme v tom žili a potom si pro nás přišli. Často přišel v podnapilém stavu, napadal mámu, a když jsme jí bránily tak pak i nás. Ve škole na nás učitelky viděly podlitiny a modřiny, tak volaly naší kurátorce a ta udělala šetření.
Tři roky tajemství
Nikomu jsi nic neřekl?
Nikomu, bál jsem se. Jak o mamku, tak i o mě a bráchu.
A čeho jsi se bál?
Bál jsem se, že nás zmlátí více. Byl každý den víc a víc opilý. Pořád byl v hospodě. V jedenáct se vrátil táta domů a začal bít mámu, potom šel i na mě. Mého bráchu Lukáše moc nebil. Sousedi si brzy začali stěžovat a volat policii.
Proč bil tebe a Lukáše ne?
Protože Lukáš byl mazánek a já byl pro všechny gauner. Táta ho měl víc rád než mě. Dá se říct, že Lukáše vůbec nebil, byl to můj nevlastní brácha. Mě ale bil za úplné blbosti.
Co učitelky, řešily to? Ptali se tě, od čeho to máš? Mluvili s tebou? Řekl jsi jim něco?
Učitelky ve škole si toho všimly, když jsme chodili v tělocviku plavat do bazénu. Ano, ptali se mě: „Kubíku od čeho to máš?“ Odpověděl jsem, že jsem upadl na kole. Bál jsem se to říci, aby nevolaly otci a on mne více nezmlátil. Po měsíci otázek a naléhání jsem už řekl, že mě otec doma opravdu mlátí. Učitelky zavolaly na sociálku a ta k nám začala jezdit. Do té doby jsem to dobře maskoval a procházelo mi to.
Kdy to vygradovalo?
Máma musela jít na odbor sociálně právní ochrany dětí a tam jí řekli, že máme jít do diagnostického ústavu. Nikdo jsme nevěděli, co je to za ústav a dokonce ani máma ne. Potom nás tam osobně odvezla autem. Máma hodně brečela a my s ní. Po dvou měsících rozhodli, že nás s bratrem převezou do DDŠ ve středočeském kraji. To mi bylo čistě deset let. Mamka nás často navštěvovala, taky si nás brala domů. Byli jsme s ní v kontaktu. Neopustila nás.
Co tvůj otec?
Otci to všechno bylo jedno. Bylo to fakt hrozný.
Přesunuli vás do DDŠ (dětský domov se školou). Proč vás neumístili do normálního dětského domova? Byl tam nějaký problém?
To nevím, proč jsme nešli do klasického DD. To nám neřekli. My jsme se ptali, ale nikdo nám neodpovídal. Základní školu jsem dokončil přímo v domově, tam ta základka byla.
V deváté třídě ses musel rozhodnout kam dál jít studovat, kdo ti pomáhal s výběrem školy?
Pomáhala nám všem moc zástupkyně ředitele a všem se nám moc věnovala. Za to jí patří velké dík.
Mohl sis vybrat, jakou školu budeš studovat?
Mno bylo to těžké. Myslím si, že mě hodně poznamenalo to, že jsem byl přesunut z rodiny do ústavu. Kvůli tomu jsem se i špatně učil a neměl jsem na výběr moc škol. Byla mi nabídnuta střední katolická škola v Kolíně, obor pracovník sociální péče. Nevěřím v Boha, ale tohle prý byla škola s individuálním přístupem k žákovi.
Měl jsi nějakou pracovní vizi, čím by jsi chtěl v budoucnu být?
Chtěl jsem v budoucnu pomáhat starším lidem, kteří pomoc druhé osoby potřebují. Proto jsem šel na tuto školu. Můj cíl se splnil, dnes jsem sanitář v domově pro seniory.
V kolika jsi odešel z domova a jak je na tom tvůj mladší bratr Lukáš?
Z domova jsem odešel po ukončení školy, bylo mi 18 let. Brácha šel na truhláře a bude končit výučňákem. Já mám také pouze výuční list, chtěl bych si ale časem dodělat nástavbu. Ta jde dodělat dálkově, abych u toho mohl pracovat.
Konečně se máma usmívá
Proč sis tu nástavbu nedodělal ještě v domově?
Kvůli tomu, že jsem se moc chtěl vrátit k mamce, kde teď i bydlím a pracuji. Máma tu bydlí s novým přítelem.
Máma se s tvým tátou rozvedla?
Ještě ne, právě jsou v rozvodovém řízení. Ona se bála, aby jí za to nezmlátil. Už 2 roky bydlí s přítelem. Až teď podala žádost o rozvod. Konečně vidím na mamce úsměv. Jsem nesmírně vděčný jejímu příteli.
Otec je někde na ubytovně. Kolikrát ho potkám venku a slyším jen urážlivá a sprostá slova.
Tvůj mladší brácha Lukáš je pořád v DDŠ?
Ano, Lukáš je pořád v domově a studuje posledním rokem truhláře.
Tvá máma si ho nemůže vzít domů?
Může samozřejmě, ale chceme, aby si dodělal školu, tam kde je. Bylo by blbé, aby začínal tady v jiném městě. Dále by musel opustit všechny své kamarády. Kdyby šel domů, třeba by si školu ani nedodělal.
Když ti bylo 18 let, odstěhoval ses hned k mámě? Kdo ti pomáhal s hledáním práce?
Když jsem zdárně ukončil školu s vyznamenáním, tak jsem šel k mamce a práci mi našli na sociálce.
Jakube, koukám, že jsi to všechno skvěle zvládl. Jak se máš teď? Jak často chodíš do práce? Přispíváš mámě na nájem, jak to máte?
Do Domova seniorů TGM chodím, jak nám vrchní sestra napíše směny. Kolikrát to je dost náročné.
U mamky mám vlastní pokoj a každý měsíc přispívám na nájem a jídlo, i když máma nechtěla nic! Myslím si, že je to správné. Nic není zadarmo.
Má práce mě baví, moc baví a jsem rád, že jsem si splnil sen, pomáhat druhým osobám, kteří mojí pomoc potřebují.
Neboj se mluvit
Chtěl bys něco vyřídit dětem, které jsou ve stejné situaci jako ty (například, že je někdo doma bije). Co by měli udělat? Kdybys měl možnost jim poradit.
Určitě ano, ať se nebojí o všem mluvit. Vše se dá vyřešit, sám jsem si tím prošel. Opravdu se nebojte, to říci někomu, koho máte opravdu nejraději. A aby to neodkládaly, protože to bude jen horší a horší. Věřte mi.
Alex Chludilová
