Jak to v děcáku chodí

  1. Kdo určuje, jak to má v „děcáku“ fungovat?

Jak jsme napsali už v úvodu, tak se každé zařízení musí řídit zákonem a mít vypracovaný vnitřní řád. Ten vypracovává ředitel zařízení a je jeho povinností s tímto řádem seznámit nejen všechny zaměstnance, ale také všechny děti. A zároveň by měl být vnitřní řád vždy k dispozici pro všechny, kteří si ho chtějí přečíst.

Nejvyšší „hlavou pomazanou“ v zařízení je ředitel. To ale neznamená, že jeho slovo je zákon. Pakliže s něčím nesouhlasíš a nikdo v zařízení tě nechce vyslechnout, máš možnost obrátit se na další lidi. V první řadě na tvého sociálního pracovníka, který tě musí v zařízení pravidelně (1x za 3 měsíce) navštěvovat. Zařízení musí také pravidelně navštěvovat a kontrolovat státní zástupce. Každé zařízení má také svého zřizovatele – tedy úřad, který za jeho fungování odpovídá (u „děcáků“ to jsou zpravidla krajské úřady, u ostatních to je ministerstvo školství). V neposlední řadě se můžeš třeba obrátit na veřejného ochránce práv (ombudsmana ). Kontakty na tyto lidi a úřady by měly být zase umístěny v zařízení na dostupném místě. Ale dneska určitě není problém je najít na internetu.

  1. Na koho se obrátit, pokud se ke mně v dětském domově špatně chovají?

Pakliže máš pocit, že ti v zařízení někdo ubližuje, neváhej se obrátit na někoho, komu důvěřuješ. Pakliže je to možné tak v první řadě na vychovatele či vychovatelky, na ředitele zařízení nebo na lidi a úřady, kteří jsou uvedeni v bodě 1. V některých případech (třeba když tě někdo bije) na Policii CR.

  1. Můžou mi zakázat nosit vlastní oblečení donesené z domova?

To je docela častá otázka, se kterou se setkáváme. Obecně není žádný důvod k tomu, abys nemohl nosit oblečení, které sis přinesl z domova. Pakliže jsou věci čisté, nijak tě jejich nošení neohrožuje na zdraví, tak takový zákaz postrádá smysl. Zkus o tom s dospělými v zařízení prostě mluvit a chtěj od nich argumenty, proč takový zákaz existuje.

  1. Můžou mi zakázat jezdit o víkendech a prázdninách domů k rodičům, babičce?

Takový zákaz je v rozporu se zákonem. V zákoně jsou jasně uvedené možnosti tzv. výchovných opatření – a zákaz návštěv u tvých blízkých tam rozhodně není.

Pokud bys chtěl jet třeba ne víkend k babičce, má to určitý stanovený postup. Babička musí v zařízení podat nejdříve tzv. žádost o pobyt mimo zařízení. Tuto žádost by měla babičky podat po domluvě s tebou a vychovateli. Zařízení pak přepošle žádost babičky na sociálku. Pracovníci sociálky pak mají za úkol zjistit, jestli je prostředí u babičky vhodné pro tvoji návštěvu (zjistí, zda máš kde spát, zda má babička jídlo i pro tebe, atd.). Pakliže ano, vydá sociálka souhlas s pobytem a ty budeš moct jet k babičce na víkend. Jakmile ale sociální pracovníci tento souhlas nedají, třeba protože doma nebylo vše v pořádku, tak ani ředitel zařízení tento pobyt u babičky (či tvých blízkých) nemůže povolit (ale jen na základě nesouhlasu sociálky!).

  1. Můžou mi brát kapesné?

Kapesné ti může být sníženo na základě výchovného opatření (třeba když si provedl něco co je v rozporu s vnitřním řádem zařízení). Vždy ti ale jeho část musí vyplatit. Jakmile je kapesné vyplaceno, nesmí ti ho nikdo vzít.

  1. Můžou mi kontrolovat poštu?

I v zařízeních pro výkon ústavní výchovy platí listovní tajemství. Snad jedině u příchozí pošty, když mají zaměstnanci zařízení vážné podezření, že by mohl být obsah tvé pošty nebezpečný tobě nebo ostatním, mohl by si být vyzván k otevření „pošty“ za přítomnosti dospělé osoby. Pakliže by ti někdo otvíral poštu bez tvého vědomí, jednoznačně tím porušuje zákon. Stejně tak by tomu bylo v případě, kdy by si chtěl nějaký dopis poslat ze zařízení ty a někdo chtěl vědět, co píšeš. Pokud by se něco takového dělo, stěžuj si.

  1. Můžou mě kontrolovat při osobní hygieně?

Ke všem takto intimním záležitostem je potřeba, aby zaměstnanci domova přistupovali s ohledem na věk dítěte. Jiné to tedy bude při kontrole osobní hygieny u malého třeba tříletého dítěte, jiné u třináctiletého – stejně jako doma. Pokud se ti zdá, že je kontrola osobní hygieny ze strany dospělého nepřiměřená a tobě nepříjemná, neboj se obrátit na někoho, komu důvěřuješ.

  1. Můžou vychovatelé poslouchat při telefonním hovoru s rodiči?

Stejně jako „pošta“, je i telefonní hovor osobní záležitost. Pakliže to není vyloženě tvé přání, není důvod, aby u tvého telefonování byl přítomen někdo další.

  1. Jak dlouho tady budu?

Tak na tuto otázku se hledá velmi těžce jednoduchá odpověď. Je třeba o tom mluvit nejen se zaměstnanci zařízení, kteří by ti v hledání odpovědi měli pomoc, ale především s rodiči (nebo jinými blízkými) a tvým sociálním pracovníkem. Sociální pracovník má za úkol navštěvovat tebe, ale i tvé blízké a pomáhat na nápravě situace tak, aby ses mohl co nejdříve vrátit domů. Zároveň je soud povinen pravidelně zjišťovat situaci, jestli důvod tvého umístění mimo rodinu stále trvá. Takže vždy záleží na důvodech, proč soud rozhodl o tvém umístění do zařízení. A zase platí to, co jsme už zmínili několikrát – neboj se zeptat – vychovatelů, sociálních pracovníků, rodičů...

  1. Chtěl bych se vrátit domů...

Tak tady je to podobné jako u předchozí odpovědi. Pakliže se myslíš, že už není důvod, aby si byl umístěný třeba v „děcáku“, bav se o tom s rodiči, sociálními pracovníky, ředitel zařízení. Ti všichni mohou podat soudu návrh o zrušení ústavní výchovy. Když by tví rodiče nevěděli, jak na to, tak jim sociální pracovníci, ale určitě i pracovníci v zařízení, rádi pomohou.

  1. Mohl bych jít do pěstounské péče, co to vlastně znamená?

Pěstounská péče je jedna z forem náhradní rodinné péče. Děti, které nemohou být z nějakého důvodu doma u svých rodičů nebo blízkých, mohou být svěřeny do péče pěstounům – náhradním rodičům. Dítě, které je v pěstounské péči, tedy nežije v ústavu, ale u pěstounů přímo u nich doma, v jejich rodině.Žít v pěstounské rodině je určitě „normálnější - přirozenější“ než v ústavu. Fungujete to prostě jako v rodině. Do pěstounské péče může být umístěno každé dítě, které je v děcáku. Bohužel je však pěstounů stále málo, takže pro děti zejména ty starší se pěstouni těžce hledají. Pro každé dítě se hledají optimální pěstouni a výběr může zabrat nějaký čas. Dříve než by si byl svěřen do péče konkrétním pěstounům, budeš určitě mít možnost je poznat a navštívit u nich doma. Dítě v pěstounské péči má také stále právo být v kontaktu se svými blízkými a pěstouni ti v těchto kontaktech dokonce musí pomáhat. Z pěstounské péče se stejně jako z ústavního zařízení můžeš vrátit domů (pakliže se doma už vše dalo do pořádku a ty to budeš chtít).Takže se není čeho bát.

  1. Je mi 18 a nevím, jak to bude dál. Budu moct v zařízení zůstat nebo musím hned odejít

Nabytí plnoletosti je významný mezník v životě každého člověka. Je to také složité období, kdy se už musíme chtě nechtě rozhodovat sami za sebe. Budeš-li chtít i po dosažení zletilosti zůstat v „děcáku“, je třeba, nejlépe písmeně, požádat o uzavření tzv. smlouvy o prodlouženém pobytu. Ředitel s tebou musí tuto smlouvu uzavřít. Důležitou podmínkou je, ale to, že stále chodíš do školy a připravuješ se na povolání. Na základě této smlouvy můžeš v zařízení být i nadále, ale jen po tu dobu, kdy budeš studovat na učilišti, střední škole, vysoké škole... Zároveň nezapomeň, že pro tebe budou i nadále platit pravidla (práva i povinnosti), stejně jako pro ostatní.

Když se však rozhodneš po dosažení zletilosti odejít, je potřeba to včas oznámit ředitel zařízení, aby ti jeho zaměstnanci a tvůj sociální pracovník pomohli hledat třeba ubytování (třeba v domě na půli cesty) nebo zaměstnání. Při odchodu máš také nárok na věcnou nebo finanční podporu do výše 15000,- Kč. Dnes to není zrovna moc peněz, ale je to lepší „než drátem do oka“. A tak ty peníze hned neutrať a zaplať si z nich třeba ubytování.

Do jednoho roku po dosažení zletilosti a po odchodu ze zařízení můžeš také ředitele zařízení požádat o tvůj návrat zpět – to má však dvě podmínky – především musí být v zařízení místo a pak také musíš chodit do školy!


Copyright © 2013 MPSV  Kontakt  |  O webu

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Webové stránky: NETservis s.r.o. © 2017