Karolína

Karolína Trousilová: "Komu mám věřit? Pouze sama sobě. Beru život s nadhledem!"

Karol, ty jsi také žila v dětském domově?

Ano, sociálka mě odebrala od mamky ve 14 cti letech. Dali mě do diagnosťáku, a pak jsem šla do dětského domova. Žila jsem s mamkou sama, ale ta měla hodně partnerů. Já je neměla ráda a měla jsem s nimi furt problémy. Mamka pak začala hodně pít.

Můj dosavadní život je pryč

 

Máš sourozence nebo jsi vyrůstala jako jedináček?

Nemám sourozence. Často jsem bývala venku, protože jsem tam měla kamarády. Tam jsem se chytla né moc dobrých lidí. Chtěla jsem být jako mamka, pít a užívat si. Také jsem nechtěla být doma a koukat na to, co se doma děje. Často jsem byla pořád sama. A potom mě sociálka odebrala. Bylo to pro mě hrozně těžký, vypořádat se s tím, že už nejsem doma a nemám kolem sebe kamarády, mamku, babičky. Jako kdybych přišla o svůj dosavadní život. Bylo to hodně těžký.

V takovém starším věku opustit rodinu a dostat se do naprosto cizího prostředí muselo být pro tebe těžké. Jak ses s tím vypořádala?

Zvykla jsem si. Samozřejmě až po čase, ale stejnak to nikdy nebylo jako doma. I když doma to asi nebylo zrovna ideální.

Kolik let jsi strávila v dětském domově? A jaké máš vzpomínky?

Nakonec jsem tam byla čtyři roky. Hodně jsem se za tu dobu naučila, zažila, ale i probrečela. Ty čtyři roky jsou pro mě spousta let. Hodně mi to dalo, ale hodně mi to i vzalo.

Sociálka tě vzala z domu ve 14 letech, vzpomínáš si, jaké to bylo doma?

Doma jsem byla skoro pořád sama, anebo u nás byla pořád nějaká návštěva. Vadilo mi, že se mi nikdo nevěnoval. Zazlívala jsem to mamce. Žila jsem pak jen s ní.

Čím se tvoje máma živila? Ty jsi byla malá, chodila jsi tehdy do školky…

Mamka dělala kuchařku v hospodě, byla na mě sama, pak si našla přítele.

Počkej, tvoje mamka vařila v hospodě. To tam byla celý den nebo měla zkrácený úvazek a odcházela domů dřív?

Ano, máma dělala jen do půl třetí. Pak mě vyzvedávala ze školky, občas mě vyzvedávala i babička, která bydlela ve stejném městě jako já s mámou.

Řeklas, že ses na základce chytla ne moc dobrých lidí. Řekneš mi o tom něco víc?

No jasně, na základce jsem se začala bavit s lidmi, kteří vyčnívali z davu. Bavili se jinou zábavou než ostatní děti. Pili, kouřili trávu a „byli vidět“. A já? Já jsem chtěla, aby si mě někdo všimnul, že existuju.

Od druhé třídy jsem chodila domů ze školy sama. Bydleli jsme pár metrů od školy. Tak jsme s kamarádama vyzkoušeli poprvé si zapálit cigaretu. Bylo mi sedm let, připadala jsem si strašně důležitá. Dost mě to dusilo a nechala jsem toho. Později jsem se k tomu vrátila, byla jsem už starší. Bylo mi 12 let.

Kouřila jsi pravidelně. Bylo to tajné nebo o tom tvá máma věděla?

Myslím si, že to mamka nevěděla. Necítila to ze mě, uměla jsem to dobře zakrývat.  Mamka nikdy nekouřila. Od mých šestnácti kouřím před ní, už beze strachu.

Máma netušila, že mně převezli

 

Kde byl tvůj táta?

Taťka si našel jinou partnerku, se kterou moji mamku podváděl. Mamka je načapala a taťku vyhodila. Potom máma začala hodně pít a našla si přítele, který chlastal první ligu, a mamka s ním začala ještě víc pít. Její přítel pak dělal problémy, a já byla každou chvíli v nemocnici, ty stresový situace jsem doma nezvládala. Když mi bylo 14 let, odjela jsem k moři na tábor, kde jsem se s tím svěřila a ti to řekli dál. Pak jsem byla hospitalizována a z nemocnice mě hnedka vzali do Klokánku, aniž by to mamka věděla. Té to řekli prý až druhý den.

Jak to vypadalo v Klokánku, do kterého tě rovnou z tábora odvezli?

V Klokánku? No, byla jsem tam pod antidepresivama, takže si to matně pamatuju. Měli jsme tam tety (říkalo sem jim tak). Každá rodinka měla svůj byteček a asi 3 děti na starost. Já jsem tam byla ze všech nejstarší. Bylo mi 14 let a druhýmu nejstaršímu bylo 8 let, tak si to asi umíš představit. Ty tety se moc nechtěly bavit. Spíš vůbec, tím že tam byli jen malý děcka, tak oni to asi ňák neřešili. Byla jsem ráda, že jsem odtamtud. I když putovat z jednoho zařízení do druhýho. No, nebylo to fajn.

Máma se to dozvěděla až po tvém přemístění, co na to říkal táta?

Nevím, zda to vůbec věděl. Udělal si novou rodinu, s tou novou partnerkou má dvě děti. Mám jednoho nevlastního bráchu a ségru. Tu jsem viděla jen dvakrát v životě. Byla hodně malá. Táta si mě bral občas k sobě na víkendy. Když jsem třeba u něj byla na 14 dní o prázdninách, zaplatil tábor u moře. Připadalo mi, že mě už neměl tolik rád, když místo toho, aby se mnou trávil prázdniny, tak mě poslal na tábor. On měl svoji rodinu a mě poslal na tábor. V té době jsem ale ještě nevěděla, že nejsem jeho.

Vyzrazeno

 

Nejsi jeho?

Vloni jsem se to dozvěděla. Jsem adoptovaná! Nejvíc jsem ale byla překvapená z toho, že celou dobu mi to nikdo nebyl schopnej říct, za celých 22 let!

Nakonec jsem se dozvěděla, že to věděli všichni kolem mě, jen ne já.

Jakým způsobem jsi na to přišla?

Byli jsme se sestřenkou pít, ona se opila a najednou to z ní vypadlo… Řekla mi to. Já jsem šla hned volat babičce a babička mi to popřela. Ještě se mi vysmála.

Celou noc jsem vlastně nevěděla, kde je pravda. Sestřence se to ráno asi rozleželo v hlavě a uvědomila si, že mi to asi říkat neměla a najednou otočila. Prý si to vymyslela. Mě bylo jasný, že něco takového si nemohla vymyslet, takže to musela být pravda. V té chvíli se mi zhroutil celej svět.

Měla jsi důkazy? Přiznali ti to nebo zapírali?

No, zapírali. Tak jsem se ptala, že chci vidět ňákou fotku, kdy mamka byla těhotná. Měli jen fotky, když jsem už byla miminko, ale fotku z těhotenství ne. Nakonec mi to řekli. Byli mi tři dny, když si mě vzali z porodnice.

Vžij se zpět do té chvíle, kdy sis plně uvědomila, že jsi adoptovaná a nikdo ti to nikdy dříve neřekl… Teď po těch letech, se ti to rozleželo v hlavě. Víš, proč ti to rodiče nechtěli říct? Nemyslíš, že tě třeba nechtěli trápit anebo to bereš jako největší podlost a lež ze strany rodičů?

Neberu to jako podlost. Mamka se bála, že by o mě přišla.

Myslím, že pokud se to dozví někdo, komu bude už víc, neměl by to brát jako zradu, ale měl by si s rodiči promluvit. Třeba pochopí, stejně jako já, proč to udělali. Než na ně zanevře, protože někdy nejsou věci tak zlé, jak vypadají. Už jsem se s tím smířila, ale trvalo mi to. Už mi nezáleží na tom, zda jsou mí biologičtí rodiče. Já je za rodiče beru. Vychovali mě, i když jsem bydlela 4 roky v děcáku.

Ano, vraťme se k tomu, že tě ve čtrnácti umístili z Klokánku do dětského domova, kde sis dodělala ZŠ, a pak si musela jít na školu. Jakou sis vybrala?

Udělala jsem si učňák kadeřnici, ale na nástavbu už jsem nešla. Odešla jsem pryč z děcáku hned v den, kdy jsem dostala výuční list do ruky, bylo mi 18 let.

Jak vypadá tvůj život dnes?

Teď žiju s přítelkyní a pracuji jako telefonní operátorka v call centru. Venku jsem pátý rok. S mojí mamkou se opět vídám a máme hodně dobrý vztah. Myslím, že se dokonce upevnil.

Alex Chludilová


Copyright © 2013 MPSV  Kontakt  |  O webu

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Webové stránky: NETservis s.r.o. © 2017